Dobrý den.
Žádáme Vás o pomoc pro naší šestiletou dceru Eriku. Narodila se o chvilku dřív, ale jako celkově zdravé a nádherné dítě. Její vývoj byl v pořádku, až do povinného očkování. Po prvních vakcínách jsme pozorovali, že její motorika a celková hybnost je horší, ale přikládali jsme to k únavě a jiným aspektum. A tak jsme očkovali dál.
Když se její celkový pohybový projev nadále spíše zhoršoval, začali jsme se obavat nejhoršího. Erička se přestala hýbat. Zůstali jí jen základní necílené pohyby. Neumí používat ruce, chodit, sedět, mluvit, neudrží ani hlavičku. Její tělo je hypotonické. Neoficialní diagnóza: Postvakcinační encefalopatie. Potřebuje 24 hodinovou péči, krmit, přebalovat, v noci pretacet, ap.
Eričky taťka je od pozdějšího dětství také handicapovaný, chodí o fr. holích. Celý život žil s tím, že on a ani nikdo z lékařů nezná diagózu. V průběhu všech vyšetření a hospitalizací v detstvi však jeden lékař zmínil, že by to mohlo být po očkování. Ale tato informace za ty roky splynula s ostatními a byla pozapomenuta.
Takže nás nenapadlo ani pochybovat a Eriku jsme jako všichni ostatní rodiče své děti, dali očkovat i my..
Když jsme později pátrali a sbírali informace, zjistili jsme, že senzitivita na vakcínu, konkrétně adjuvans (hydroxid hlinitý), je dědičná, takže nám i taťkovi došlo, co se vlastně stalo… Nedostatečná informovanost a mlžení lékařů, se kterou se naše onemocnění potýka je a asi i nadále bude věci, se kteroz můžeme jen težko něco dělat. Ale to už je jiný priběh.
Erika začala cvičit Vojtovu metodu, která ji bolela a srážela ji ještě níže… Strašne u ní plakala a získávala si tak nedůvěru k lidem, kterou jsme velice pracně odbourávali. Až v lazních Košumberk, kde začala cvičit Bobatha, se dostavily výsledky a hurá, Erička začala zvedat hlavu z podložky… Takže jsme se začali ubírat tímto směrem. Eričku začalo cvičení bavit.
Erice zůstalo alespoň něco.. jeji smích, inteligence a snaha… Snaha o to, být jako ostatní děti. Několikrát do roka dře v lázních Adeli na Slovensku, kde to stojí nemalé peníze, ale když člověk vidí výsledky, dal by cokoli za to, aby viděl další a další. Dojíždí na Košumberk v Luži, kde je pod dozorem p. Teplé, se kterou konzultujeme co a jak dál. Nicméně se soustředíme právě na lázně Adeli ve kterých vidíme budoucnost.. Erička to tam miluje, miluje cvičení, své terapeuty a lidi. Je to pro ní vystoupení ze stereotypních dnů doma, kde je to „nuda“… I když ne už taková, chodí se svou sestřičkou do skolky, kde má svou asistentku a školka ji žene dopředu… Miluje ji, miluje děti… Chce dělat všechno, co oni… Chce chodit na angličtinu, keramiku, chce lyzovat… Chce dělat všechno. A my se jí to snažíme splnit, ale k tomu potřebujeme i Vás, Vaši pomoc.
Jaká bude budoucnost a co nám připraví osud, my bohužel nevíme. Ale určitě chceme bojovat dál za lepší zítřky.
Moc Vám děkujeme
Erička s rodiči
