Jiřík se narodil 15.4.1999.Porod byl bohužel komplikovaný,Jiřík měl dvakrát omotaný pupečník kolem krku,což způsobilo jeho přidušení.Přes všechny komplikace byl propuštěn jako zdravý novorozenec.
O to větší šok nastal v druhé polovině druhého měsíce od narození,kdy jsme byli odesláni na preventivní vyšetření.Následovala hospitalizace,řady vyšetření,návštěva genetiky.Výsledkem vrozená vývojová vada centrálního nervového systému,psychomotorická retardace,aberace osmého chromozomu.Výsledná prognoza byla:nebude vnímat,nikoho nepozná,ležák!Uznejte sami,s tímto se smířit nedá.
Aniž bych v nejmenším tušila,co nás všechny čeká,pustila jsem se do boje.Vše začalo dojížděním 3krát týdně na 25km vzdálenou rehabilitaci Vojtovou metodou.Po dovršení jednoho roku jsme jsme měli nárok na pobyt v lázních,kde jsme nastoupili hned druhý den po Jiříkovo narozeninách.Jiřík otočil hlavičku,při chování ji sám udržel(do té doby jsme ji museli přidržovat),začal pást koníčky,atd.Prostě nádhera,která mě motivovala v další snaze.Jezdili jsme dvakrát do roka na 6-8týdenní pobyt do lázní,jednou do roka do léčebny Luže-Košumberk a k tomu 2 krát do roka na 14 denní pobyt v DC Arpida.Uspěchy přibývali,ale…
Z důvodu zkrácených šlach byla Jiříkovi doporučena operace,která proběhla úspěšně.Bohužel následky narkozy byly nevídané.Jiřík komunikoval,opakoval jednoduchá slova,doplňoval slova básniček,oslovoval všechny členy rodiny a když něco potřeboval,oslovoval mě dokonce:,,Zdeni‘‘.Zdravil lidi a ptal se:,,Jak se máš‘‘,prostě náš brouček a rozumbrada.Najednou bylo všechno pryč.
Jiřík přestal být veselý.komunikativní a stal se z něj agresivní hoch.Tahal nás za vlasy,štípal a vydával pouze hučivé zvuky.Museli jsme začít od nuly.Trvalo 3-4roky než jsme se z části dostali na již dosažené výsledky.
Další komplikace se dostavily,když Jiřík dovršil věk,kdy je nutné povinná školní docházka.Bydleli jsme ve Frymburku,kde nebylo daleko k vodní nádrži,lesům,rodině,přátelům,ale nejbližší speciální škola byla Arpida v Českých Budějovicích.Museli jsme se přestěhovat.Bylo to velmi těžké.Jiřík si zvykal asi rok.Začínalo vše být na dobré cestě k původním dovednostem,když v tom si jeho tatínek našel jinou ženu a odstěhoval se od nás.
Jiřík zůstal ležet,ubýval na váze,trhal si vlasy,skřípal zuby,štípal se,trápily ho výkyvy nálad (smích-pláč),průjmy,zácpy,atd.Bylo to opravdu velmi náročné období,které už jsem sama nevěřila,že dokážeme zvládnout.I přes toto množství překážek je dnes Jiřík mladý muž,oslovuje mě maminko,sám si sedne,v sedu je stabilní,zvládne vysoký klek,vydrží na čtyrech.
Bohužel v době dospívání povyrostl pouze na levé straně a tím vznikla velká skolioza,která teď Jiříkovo pohyb velmi omezuje.Pro zlepšení je nutná opakovaná intenzivní rehabilitace. Momentálně navštěvujeme neurorehabilitační Centrum Hájek u Plzně,kde 14-ti denní rehabilitace stojí 58 000,-plus ubytování 13 500,-Jelikož jsem samoživitelka a na úhradu nemám finanční prostředky,obracím se na Vás s prosbou o pomoc při financování.
Kromě rehabilitací je však nutná i pomoc v péči o syna.Využíváme asistenční služby,které jsou taky dost nákladné.Dále doplatky různých potřebných pomůcek,speciální individuálně zhotovené ortopedické boty a aby toho nebylo málo má Jiřík bezlepkovou dietu,která je taky finančně náročná.Zkrátka je toho dost.
Děkuji všem, kteří nám v naší cestě pomůžete.
Zdeňka Reifová, matka
