Náš druhorozený syn Štěpán se narodil před třinácti lety – 5. 3. 2006 – po bezproblémovém těhotenství, ale o dva měsíce dříve. Vše se zdálo být v pořádku, třetí den po narození však ultrazvuk mozku ukázal na velké krvácení, následně se u syna rozjela celková sepse organismu. Tento svůj první boj o život naštěstí vyhrál, i když prognózy byly nejisté – od možnosti, že bude jen ležící až po malou možnost, že se vše obejde bez následků.
První roky života se Štěpou jsme strávili neustálou rehabilitací, kontrolami u lékařů specialistů, po následném zhoršení jeho stavu i operacemi hlavy a mnoho pobyty v nemocnicích, dokud se jeho stav nestabilizoval. Nyní má diagnózu pravostranná hemiparéza, což je laicky řešeno oslabená pravá polovina těla, kdy pravou ruku téměř nepoužívá, obstojně chodí, má lehce snížený intelekt. Dvakrát týdně rehabilituje, snažíme se jezdit do lázní, návštěvy lékařů specialistů jsou již formální, synův stav je trvalý.
Přes to všechno jsme se snažili a stále snažíme žít „normální“ život. Měli jsme zatím vždy veliké štěstí na lidi, kteří se Štěpánem pracovali. Povedlo se dostat ho do školky – s osobním asistentem, kterého jsme platili, nejprve do speciální třídy, následně do běžné. Následný výběr základní školy se nám také povedl. Vzdělání považujeme za velice důležité pro jeho další život. Štěpán zvládá učivo s lehkou úpravou, zažívá i pocity úspěchu, což vše je založeno na vedení celého kolektivu a jeho přijetí.
Přes své postižení je Štěpán srdcem sportovec. Manžel se od dětství věnuje basketbalu, v současnosti jako trenér mládeže, a tak Štěpán ve dvou letech ještě nechodil, ale už dribloval. Jako malý chtěl s námi jezdit na kole, a tak jsme mu nechali speciálně upravit na kolo postranní kolečka, aby bylo pevnější a stabilnější. Z tohoto kola vyrostl, a tak jsme minulý rok na zkoušku koupili starší bazarovou „důchodcovskou“ tříkolku. Syn na ní začal nadšeně jezdit, a my mohli jako rodina podnikat i delší jízdy společně, což v minulosti nebylo možné. Tříkolka ale nemá přehazovačku a tak se Štěpa při jízdě velice nadře. Přemýšleli jsme tedy o koupi kvalitnějšího „trojkola“, které by bylo uzpůsobené Štěpánovým potřebám. Při hledání výrobce jsem narazila i na skupiny hendikepovaných sportovců, kteří rádi s výběrem kola pomohou a poradí, a mají zájem se Štěpánovi věnovat i po sportovní stránce. Protože ale tricykl pro hendikepovaného sportovce je finančně nad naše možnosti rozhodli jsme se poprvé požádat o finanční příspěvek.
Cena tricyklu se pohybuje v řádu od 50.000,-, právě podle individuálních potřeb člověka. Štěpán již neporoste, proto si myslíme, že je vhodný čas na to pořídit mu kolo na míru, aby měl možnost rozvíjet se v tom, co ho baví a co mu jde.
Za finanční příspěvek budeme moc vděční.
Děkujeme
Tomáš, Katka, Vojta a Štěpán Veselých
